Sedmý díl seriálku: Dovolená jako otisky (nejen) do dětské duše.
Můj milý deníčku..
Někdo na to je, někdo v tom vidí smysl, jiný nikoliv. Ale představte si, že vám je třeba 40 let a držíte v ruce 40 sešitků popsaných od maminky a potom sama od sebe. Musí to být neuvěřitelné. Domnívám se, že zachytit alespoň pár zážitků a mít otisk autetičnosti onoho dne napsaný vlastní rukou, kolikrát s hrubkami prvňáčka, druháčka je krásná vzpomínka.
Deníček od maminky
Bohužel jsem nikdy nenašla systém a dětem jsem nedopřála deníčky ani žádné poznámky, co kdy řekly či ne. Jen občas a vždy na jiné místo, do diáře, do sešitu, na papír. Samozřejmě, že teď mi to je líto, protože vím, že to byla minutka “to jenom” zapsat.
Neměla jsem ale systém. Vždy jsem si říkala, že začnu a že tam bude vše. Ale až od zítra…
Není nikdy pozdě
A tak jsem začala trochu déle. A mám z toho radost. Stačí tři věty a je to. Občas přidáme fotku nebo obrázek nebo jízdenku. A dokonce jsem si v tom našla svůj systém – pel mel.
Inspirace
Inspirovaly mě dvě kamarádky.Každá to má prostě jinak. Obě jsou precizní, ale jedna má vše přesně nalajnované a ta druhá je taková více flexibilní. Vše je správné.
Udělejte to jako Lucka
Jedna z nich je Lucie. Znáte ji z FCB jak Deník fejsbukové matky, píše se všemi třemi dětmi deník každý den. Občas dá ukázku na FCB, pochopitelně se svolením jejich dětí. Obdivovala jsem jí, jak precizně a důsledně vše píší, a denně! Takovou důslednost jako Lucie jsem ale nikdy nenašla, ale obdivuji ji za ni a dávám jako příklad sobě i Vám.
Udělejte to jako Tereza
Stačí si vzít jeden obyčejný sešit a ten mít stále na jednom místě. Tereza Netolická, šéfredaktorka časopisu Můj svět, má stejně starou čtyřletou dceru jako já. Má sešit, který má stále po ruce a tam Stellince napíše vždy nějaký zápis. Není to ani tak deníčke. Nepíše pravidelně, ale když se něco děje, když něco vtipného řekne. Zachycuje dceři takové ty nezapomenutelné momentky. A má tam vlastně všechno.
Tereza a otisk její maminky
Tereza mi vyprávěla, že toto pro ni dělala její maminka. Proto je pro Terezu naprosto automatické, že Stelllince píše zápisky také. Tady přesně vidíme ty otisky, to jak je samozřejmé a přirozené dělat věci jako je dělali naši rodiče. Prostě jaká matka, taká Katka.
Kdo s koho?
Obě varianty jsou správné a obě se prolénají. A já jsem si z nich dokonce našla třetí. Dceři je 8 let, tak píše sama, ale já ji dopisuju poznámky, pocity, emoce, postřehy. To samé té mladší. Tam nezvládám psát denně. Tam se inspiruji Terezou. Obě mají vlastně takový průnik obojího. Trošku deník, trošku emoce mámy, trošku nezapomenutelné chvíle. Občas obkreslená ruka, nalepený pohled, vtipná poznámka.
Jak naučit psát dítě deníček?
Bojuji s tím, abych starší 8letou dceru nenutila (nutím ji snad denně…ale je to lepší a lepší). Potřebuji, aby si vytvořila svůj rituál. Snažím se ho právě zautomatizovat zde na dovolené. Večer, než jdeme na prochajdu, tak si sedne na pár minut a něco napíše.
Motivace pro psaní deníček
Ať si ho děti dělají, jak chtějí. Mami, můžu si nechat tenhle lísteček do deníčku? Mami, můžu si tenhle prospekt nalepit do deníčku? Cokoliv. To je to pravé, ať si ho děti píši, jak chtějí, ať si tam lepí, co chtějí.
Jak nedemotivovat pro psaní deníčku – stačí jedna věta
Vždy říkám Sašence: “Stačí jedna věta tvého zážitku”. Je to spíš zážitkový deník, než popis, v kolik hodin vstala a popis celého dnes.
Pomáhá nadpis
Kvůli tomu, že deníček nestíháme vždy, jsme si začaly pomáhat nadpisy. Nadpis je hlavní událost dne. Pak už lehce další den dopíšeme, což většinou pak dopisuji já.
Listování
V listování jsou právě pak tyto nadpisy nejlepší, protože se podle nich člověk hezky orientuje a dobře se mu vzpomíná.
Mámina pomoc
Kolikrát se dceři nechce psát, sama se nabídnu, že to napíšu za ní a ona mi nadiktuje pár vět. Někdy ani to ne a napíšu to za ni. Někdy jsen napíšu nějaký pocit. Jako Tereza. Někdy ani nic a je prázdná stránka. Ale je to škoda… A je to čím dál lepší. Za léto máme všechny dny. Musíme být ještě více důsledné. Jako Lucie.
Jen tak poznámka od mámy
Čím dál tím více mám chuť tam dopsat něco sama. Jaké ten den děti byly, co řekly, co dělaly, jak blbnuly… Už se tomu nebráním a dělám to.
Deník radosti
Přeji vám, aby vaše děti našly chuť, si psát deníček. Nemyslím popisovací deníček celého dne od probuzení, ale deníček zážitků a radosti.
K čemu je dětem deníček?
Naučí se tak lépe hovořit samy se sebou, pojmenovávat si věci, být důsledné a také si v neposlední řadě vytvoří věc, která jim bude v budoucnu tím největším pokladem, protože právě zde budou mít vlastní rukou napsané své dětství.
Lepší obyč sešit než nic
Přeji vám hodně motivace k tomu, abyste se rozhodli dělat s dětmi deníček, protože to záleží jen a jen na vás, zda děti budou mít na sebe samu vzpomínku tohoto druhu.Můžete se inspirovat Lucií, Terezou nebo si vytvořit takový pel mel jako my.
Ať není pozdě
Je tu jedno riziko. Čas se nevrátí. Proto je dobré začít raději s tím nejobyčejnějším sešitem dnes než to odkládat.
Pomáhejte dětem třídit myšlenky.
Začít můžete právě třeba deníčkem.
Hodně radosti přeji a Tobě, Terezo, a Tobě, Lucko, a děkuji za inspiraci.
Anna