Pátý díl seriálku: Dovolená jako otisky (nejen) do dětské duše.
K tomu, abychom vyřešili nějaký problém, potřebujeme naše myšlení. Odmala se učíme rozpoznávat problémy, předcházet jim, rozebírat je, poučit se z nich, udělat závěr ze svého chování, učíme se vytvářet úsudky, soudit, hledat různá řešení pro danou situaci, soudit. K tomu všemu potřebujeme mít někoho, kdo nás toto všechno naučí. Svým jednáním a svou náklonností.
Rodiče jako hlavní učitelé
Děti jsou houby, vědí téměř všechno a vidí téměř vše. Vnímají, jak řešíme problémy, jak na ně reagujeme. Zda se dostáváme do paniky či jestli zachováme chladnou hlavu, hovoříme o nich a hledáme řešení.
Jste napřed
Dítě rozpoznává. Učí se. Samo ještě nevidí dopředu, zda něco může být problém či ne. Vy jste ten, kdo by měl být napřed. Nenechat děti ponořit do problému, ale v klidu a nejlépe včas jim vše vysvětlit.
Příčina a následek
Vše má svou příčinu. Děti často chodí ze školky nebo školy s tím, že někdo něco udělal. Většinou oznamují onen následek, co se stalo, když Pepíček neuklidil hračky a jak se k němu chovala paní učitelka atp. Nebo jak se dohadovaly kamarádky o něco. Je dobré se dítěte zeptat nejdříve, co si o tom myslí samo.
Empatie
Je dobré se zeptat i na to, co by vaše dcera dělala, kdyby byla na místě Alenky, která nechtěla půjčit Natálce nové pastelky, a stejně tak, jak by se zachovala jako Natálka. Také na to, jak se asi která z nich mohla cítit.
Učte děti nesoudit
Nenechte děti, ať soudí podle silnějšího a dravějšího spolužáka. Často chtějí být ději jako on/ona, třeba se mu i zalíbit, a proto rovnou řeknou, že Alenka udělala dobře, že jí je nepůjčila, protože Natálka je zlá a vyčmárala by je.
Ptejte se dětí
Proč si myslíš, že je Natálka zlá? Udělala ti něco? Tobě ne, ale Alence? A proč si myslíš, že to udělala? A jak by ses zachovala ty?
Nabízejte řešení
Myslíš, že kdybys Natálce řekla, že budeš ráda, když na tvé pastelky bude opatrná, že by to dokázala? Myslíš, že je dobré to dopředu říci a dát kamarádům šanci?
Neponižujte
Nikdy děti neponižujte, abyste jim říkali: Já jsem ti to říkala a tady to máš a teď si poraď! Já ti už pomáhat nebudu. Raději volte slova vstřícnosti a nabídnutí řešení.
Použijte pocity
Klidně použijte i své pocity – je mi líto, že jsi mě neposlechla, protože teď máš opravdu ty kalhoty špinavé od bláta, ale už se nedá nic dělat, budeme to prostě řešit, co navrhuješ? Co kdybychom… Proč byste nepřiznala, že se zlobíte, když se zlobíte? Klidně. Teď se zlobím, protože…
Dávejte jim vždy naději
Každý chybuje, děti třeba častěji. Vždyť víme, že každý si nejraději vše vyzkouší na vlastní kůži a děti toho mají opravdu hodně, co potřebují vyzkoušet, aby pochopily, že to s nimi myslíme dobře. Buďte jim rádcem, nevyčítejte jim, co se stalo, ale mluvte s nimi o tom, co se stalo a proč se to stalo a co udělat pro to, aby se to už nestalo.
Vše je řešitelné
Tuto větu používám často. Nahlas, ale i pro sebe. Jednou jsem seděla na kávě s kamarádkou, která mi vyprávěla mi zážitky z cest. Tenkrát jsem jí vyprávěla nějaké velké starosti, které myslím byly jen takové žbrblání nad životem. Ona znalá světa mi nikdy neřekla: Uvědom si, co to říkáš, podívej se na děti v Africe! Vzhledem k tomu, že pracuje jako ředitelka UNICEF toho ví o opravdových problémech hodně. Ona mi v klidu řekla, že mě může ujistit jen v jedné věci, že vše je řešitelné.
Rozlišujte malichernosti a problémy
Došlo mi, jaké malichernosti řeším oproti tomu, co viděla ona. Sama jsem si to uvědomila. Na tuto chvíli, která byla už více jak asi 15 lety si pamatuji dodnes. Pavlo, děkuji Ti za ni, ovlivnila mi život a já tu větu otiskávám do mých dětí. Je v ní vše. Naděje i pochopení.
Pamatujete, vše je řešitelné
Anna
Musím dát k tomuto článku poznámku. Před večerní procházkou jsem ještě chtěla otevřít PC, abych začala psát další článek. Počítač se neotevřel. Myslela jsem, že omdlím, mám tam vše. Zálovací krabičku mám připravenou prázdnou na skříňce, že to bude jako jeden bod z dovolené. Dcera ke mně přišla, obejmula mě a řekla mi, mami, vím, že tě to trápí, ale jsou horší věci, daleko horší věci, tohle je přeci řešitelné… I přesto, že jsem věděla, že „není“ (pochopitelně je), tak jsem byla šťastná za ten otisk, který mi přinesla. Zrovna to byla jako zkouška toho, jak jsem schopná řešit problém.