Šestý díl seriálku: Dovolená jako otisky (nejen) do dětské duše.
Rychle do postele a spát! Nebo snad ještě stihneme vyčůrat, pomodlit a spát? Kolikrát jsme to kdy řekli. Ale kolikrát jsme to tak s dětmi opravdu učinili?
Je to zvláštní, mámy se vydrží dívat hodiny na spící děti s takovou něhou, ale často ta něha chybí právě nejvíc před usnutím. Je to i únavou mámy, která už chce mít klid. Uzavírá ale den. Právě něha je zde nejvíc na místě z celého dne.
Jako knížka
Znáte ten pocit, kdy si před spaním čtete a nemůže dočkat poslední stránky, už se vám zavírají víčka a vy čtete a čtete a najednou jsou před vámi poslední řádky a vás utěší, když jsou nějak moc hezky napsané, když je jimi nějak ten celý příběh uzavřený.
Den dětí je také jako knížka
Děti jsou do poslední chvíle často nabuzené a neustále by něco někde potřebovaly. Je potřeba je zklidnit. Něhou, ne křikem. Klidem, ne tryskomyším vpádem do postele.
Vy jste ten závěr kapitoly celého dne
Myslete na to. Usínat se jim bude přesně tak, kolik minut se jim s láskou vydržíte věnovat.
Cílová rovinka
Pravidelný trénink je nejlepší k tomu, že vydržíte běžet, dokonce budete umět zabrat před cílem. Co má společného trénink s uspáváním dětí? Přemožte se, pokud jste ten večer opravdu vysílená, a před usnutím tu poslední půlhodinu dělejte dětem hezkou.
Trénink je rituál
Učte je rituálům. Pomodlit, vyčůrat a spát. Přesně taková postup je nejlepší. Každý ho má jinak, ale vytvořte si je. Pro děti je to uklidňující. Následnost je pro něj jako hodinky, které ještě neznají. Musí vědět přesně, co je čeká dál. Hupnou vykoupané do postýlky a v ruce už budou mít knížku. Jen tehdy ale, pokud je naučíte, co následuje po koupání.
Povídej mi ještě
Knížka je fajn, ale doporučuji i povídání. Tolik se dozvíte. I když už sama jako máma usínáte na konerci dřív něž dítě, vydržte. Je to pravá chvíle, kdy dostanete zpětnou vazbu a obří lásku. Nemusíte ji teď dávat vy, teď přistane ona na vás. Vy dejte jenom čas a buďte tím uchem a ptejte se a povídejte. Cokoliv.
Oblíbené hry
My před spaním, pokud to nestihneme u večeře se bavíme o tom, jaký byl nejlepší zážitek ze dne. A taky si třeba řekneme, co nebylo moc dobré a proč (jsou to nejlepší chvíle klidu a důvěry, kdy vám dítě může říci vše, co nestihlo přes den nebo na to necítilo nejlepší atmosféru).
Vtípek před spaním
Abychom se ještě zasmály, tak si řekneme, co bylo nejvtipnější. Nejvtipnější je vždy 4letá dcera, která si vymyslí nějakou historku. Na to se všichni už těšíme.
Utišení rozbouřeného moře
Po povídání si přečteme pohádku nebo také ne. Podle nálady, času. Snažíme se, ale opravdu to vždy nezvládneme. Obdivuji všechny maminky, které pravidelně zvládnou číst.
Uzavření dne
Utišení dětí u nás spočívá v tom, že uzavřeme den. Řekneme si, za co jsme rádi. Nejdříve se nám těžko učilo, jak se učit projevovat vděk nahlas a zvědomit ho, ale teď to máme jako na běžícím páse. Dcera dnes byla například šťastná, že pustili elektřinu, že mohla opět večer na kolotoč, kam chodíme každý večer. Ale umí být vděčné ale i za to, že jsme zdravé.
Chodíme téměř denně na pizzu, kterou jíme na Lungo Mare, kam se chodí všichni proházet, takový široký chodník. Lidé tam posedávají hodiny a povídají. Je tam vždy jedna maminka s postiženým synem na vozíku. I na něj si dcery vzpomenou a přejí mu vše dobré a samy děkují, že nejsou na vozíku.
Andělíčku, můj strážníčku…
Jsem věřící, a proto k tomu vedu i děti. Občas jsou se mnou do kostela. Samozřejmě, že raději si budou doma hrát nebo koukat na televizi. Večer se ale pomodlí a jsem za to ráda. Cítím, že je učím ještě jedné jistotě – bezpečí. Je tu vždy někdo s nimi, když ne já. Každá má své dva andělíčky. Tak jsme to někde vyčetli, že každý má dva anděly, což se nám moc líbí (a hodí 😉 ). Každá děkuje Ježíškovi za to, že je zdravá a včera třeba i za to, že když Mína (4 roky) zachraňovala kutálející se balon, vrazila do lehátka a málem si rozrazila obočí, tak byla vděčná, že (jejími slovy): že jsem ráda, že mi netekla krev, protože bych pak nemohla do bazénu a to bych byla smutná.
Od zlého i od nemoci…
Většinou i na konci modlitby přidají svůj dodatek ke slovům….od zlého i od nemoci: zde nastává moment, kdy žasnu, na koho všeho si vzpomenou…8letá Saša se modlila: a opatruj od nemoci také tu holčičku, jak s ní maminka chodí k nám na pláž, ať zase může chodit…a babičku Slávinku (prababička), aby jí bylo dobře… Vždy najde někoho, na koho myslí. Je plná soucitu, já to slyším každý večer, jsem ráda, že si denně tento dar uvědomuje a sama sobě takto připomíná.
Kolébavka
Mám jednu takovou „kolébavku“, jak u nás odmala říkají zkomoleně děti, kterou jim zpívám od mimina. Spi má malá, spí už včelka, na medovém polštářku, lípa ze sna vůni dýchá, spinkej taky, buď už zticha… Tu milují a já jsem si jistá, že její text budou mít jako otisk v duši jednou provždy. Je dobré dát dětem do hlavy jako otisk melodii plnou něhy, kterou slyšely od miminka.
Spí už hračky
A pak už nastává jen rozloučení tím nejtišším hláskem. Spí už hračky, spí už knížky, spí už celý svět…
Co bych poradila?
Stejně si myslím, že nepotřebujete rady, každá maminka nejlépe ví, jak se jejímu děťátku dobře usíná. Snad jenom bych popřála hodně síly, abyste na svůj večerní rituál měla sílu.
A pokud bych měla dát radu, tak snad jen tu, učte děti nějakou svoji vlastní modlitbičku – nemusíte být věřící, nejde vůbec o to. Můžu to nazvat také povídání plné přáních před usnutím, je to jedno. Je to pár vět jich samotných, kdy si uzavřou den samy. Řeknou si, co je potěšilo, za co jsou vděčné a co by si přály. Učí je to je samotné se uklidnit, zakončit si svou další denní kapitolu, stejně tak je to učí pokoře.
S láskou, Anna