Někdy je čas pomoci sama sobě a umět se zastavit. Uvědomit si, že neztratíme nic. Možná jen o 10 minut posuneme večeři. Ale to, co získáme tím, že si oněch vědomých 10 minut naordinujeme, bude k nezaplacení.
Pětiletá Michalka pomáhala plet zahrádku, na které máme několik z pohledu rodičů „kýčovitých“ zvířátek. Začalo pokapávat. Všechny děti, které pomáhaly plet, běžely dovnitř. Ale jenom malá Mína se svou povahou myslet na blaho a dobro všech ostatních – tedy i na naše mazlíčky z keramiky – zůstala.
I přesto, že zvířátka už během pletí jedla, koupala se i pila, Michalka byla přesvědčená, že je musí uchránit od začínajícího deště.
A tak i učinila.
Mohla jsem ji zahnat domů. Ale vybrala jsem si variantu, které říkám: „vědomých 10 minut“.
Mých 10 vědomých minut
Sedla jsem si pod stříšku a v klidu se dívala, jak komentuje svou záchrannou akci všem svým zvířátkům. Jako vždy dostala pochvalu, že je od ní moc milé, že myslí na ostatní.
Nemohla jsem jí ten nový design předzahrádky jen tak zbořit. Věděla jsem, že jeden dva tři dny tam zůstane. A stejně tak jako když naprší, tak i uschne a zvířátka si zase budou moci lebedit na kameni.
Opět to byl moment, kdy jsem spěchala něco dělat, možná vařit večeři nebo možná dělat ještě něco podstatnějšího, ale opět vím, když si teď prohlížím fotky, že jsem udělala to nejpodstatnější pro mě i dceru.
Co se ve mně odehrálo?
Zastavila jsem se na 10 vědomých minut.
Otiskla si do srdce tu lehkost dětského bytí.
Dala dceři pozornost a uznání.
A víte co?
Doteď mi těch 10 vědomých minut nechybí…
Užívejte si tyto momentky a vašich 10 vědomých minut