Dcera v 1. třídě ještě neměla mobil. Protože jí ho měl přinést Ježíšek. Pracovala jsem v Protonovém centru na druhém konci Prahy, kde jsem zrovna provázela celý autobus vyléčených onkologických pacientek. Neberu v práci cizí čísla, vždy volám zpět, až po schůzce. Tentokrát jsem ale mobil vzala. Asi nějaká intuice. Volali mi z hospody, že tam mám dítě, ať jsem v klidu, že se o něj postarají.
A já? Byla jsem v klidu a byla jsem pyšná.
Co se vlastně stalo?
- Přecházela na kroužek, který bohužel nebyl.
- Zpět do družiny nešla, protože ta šla někam na procházku.
- Vyhodnotila situaci a použila krizový plán – “sraz u kašny”
- Ten zněl – kdyby se cokoliv dělo kdykoliv, netoulej se po městě, jdi vždy sem do restaurace, kde nás znají a tady na nás počkej.
- Stalo se to, že dcera, která je velmi introvertní, musela sebrat velký kus odvahy jít za barmankou a požádat jí o to, aby zavolala mamince.
Co jsem jako “Průvodce M” udělala dobře?
- Naučila jsem nazpaměť dceru moje mobilní číslo.
- Vzkázala jsem jí po barmance, že udělala vše správně a že jsem na ni pyšná. A požádala, aby to Saše řekla hned.
- Vzkázala jsem jí přesně, v kolik hodin přijedu.
- Ujistila jsem se u barmanky, že Saša dostane najíst a napít.
- Věděla jsem, že barmanka hovoří před dcerou, proto jsem tyto věci řešila nejdříve, aby dcera neměla obavu, že se budu zlobit.
- Vzala jsem si Sašu krátce na ucho, abych jí řekla, jak neskutečně jsem na ni pyšná a že si má třeba malovat, že barmanka hlídá hodiny a že tam za dvě hodiny budu.
Z čeho jsem se jako průvodce poučila?
- Je dobré mít dva krizové plány. Druhý den hospodu zavírali, měli jsme tak velké štěstí. Nevím, jak by si prvňačka poradila jinak. Byla by zbytečně ve stresu. Možná stačilo říci plán B – jít vedle do pekařství.
- Je dobré vzít v práci jakýkoliv telefon a pokud to zrovna není dítě, což z 99,9% není, tak prostě říci, mám jednání, zavolám zpět za hodinu. Ono se totiž stalo i to, že ač už mobil má, občas se jí vybije nebo ho někde zapomene a zavolá třeba od kamarádky, kterou nemám uloženou.
- Je dobré si uložit do mobilu čísla všech kamarádek, se kterými je nejčastěji.
- Je dobré se domluvit s učiteli kroužků, že pokud se náhle zruší kroužek, nepíší vám do e-mailu ten den, ale zavolají a nechají si potvrdit, že to víte.
I přesto, že bych se byla bývala nejraději ihned rozjela z práce za dcerou, v klidu jsem se věnovala skupině žen, které cestu za mnou do Protonového centra plánovaly půl roku a přijely z daleka. Strávily jsme spolu ještě hodinku, necelou hodinku jsem byla na cestě, ze které jsem volala barmance, aby vzkázala dceři, která v 1. třídě ještě těžko vnímá čas, že už jsem na cestě.
A na co jsem nejvíce pyšná?
Že na rozdíl od maminky, kterou uvádím v citaci ve slovníku, kde vysvětluji pojme Průvodce M, jsem neselhala tak, aby mi dítě stálo bezradné na ulici, které ještě dodělám tím, že ho mělo třeba napadnout a zazvonit na družinu na jiné oddělení nebo prostě na kancelář školy. Ony ty výčitky jsou prostě takové hloupé si myslím… Jak já je nemám ráda. A jak moc se stále učím je mazat ze své mysli. (fuška je to)
Mějte na paměti:
- Stát se může cokoliv.
- Nepodceňujte předvídání situace.
- Je lepší se připravit, než pak všechny stresovat.
Vaše Anna