[content id=897][/content]
Lucii určitě znáte z Deníku fejsbukové matky, který denně pobaví díky vtipným statusům více jak sto tisíc maminek. Můžete ji také potkat v nějakém lese, protože každý víkend se svou firmou Velká dobrodružství pořádá pohádkové akce pro děti.
S touto akční mladou dámou (jsem si jistá, že u tohoto slova se mírně zakloní dozadu, pravou rukou si položí na hruď a řekne: „Jááá jóoo?“) z dob mé televizní kariéry. Pracovala tenkrát jako šéfredaktorka TV časopisu, kam jsem i jednu chvíli přispívala rozhovory. Z kolegyň se postupně staly kamarádky.
V čem mě inspirovala?
Jako první se mi vybavilo spíš to, jak mě šokovala. Šokoval mě znovu a znovu každý příchod do její redakce. Tam byly srovnané snad i papíry v koši. Ten systém byl úžasný. Jsem si jistá, že díky němu Lucie dokázala mnoho věcí. Neztrácí čas. Nikdy. Má to spočítané. Neodkládá věci. Vše ihned vyřídí. Nestresuje se tím. Ani nikoho kolem. Naopak. Má to zautomatizované. Je jí to vlastní.
V čem inspiruje MAMApsychologii?
Mohla by učit, jak si zařídit řád ve všem. Má 3 děti, asi 27 zvířat nebo kolik. Nemá uklízečku. Denně má naklizeno a přitom ji nevidíte gruntovat.
Jo, manžel jí nepomáhá. Ten jen stele postele a vaří steaky, jak vím z jejího Deníku fejsbukové matky. A nechá ho. Je vytížený jako vysoký manažer. Umí to s ním. I partnerství a zdravý ženský pohled na muže by mohla učit v MAMApsychologii. Některé finty od ní vám v článku prozradím 😉
Její způsob života v čistotě a režimu a řádu jí přináší ovoce. Čas. Nejde o to být jako Lucie, kde můžete jíst z podlahy (pozor na želvy), ale o to ten systém mít a nenechat se jím pohltit. V tom má jedničku s hvězdičkou. A určitě o jejím režimu napíšu brzy článek.
V čem je inspirativní v roli „Děti a já“?
Inspiruje mě také v tom, jak se aktivně věnuje dětem a leze s nimi po skalách, pluje po řekách, chodí po túrách a u toho neustále povídá o daném místě činu – ať se jedná o historii či o broucích v trávě. Jednou jsem tu čest měla i já.
Celou dobu přednášela o tom, kde jsme, proč tam jsme, co tam roste, držela v ruce velký kus pomalovaného papíru, prý se mu říká mapa s vrstevnicemi. Výlet byl předčasně ukončen odhlasováním většiny poté, co začala upozorňovat na výskyt medvědů v dané slovenské oblasti a snažila se nám říci, co máme dělat, když ho potkáme…
Píše s dětmi deníček. Zapomněla jsem jí říct, že to je ten největší poklad, co jim do života dá. Ale ona to zcela jistě ví…
Jak ji vidím v roli „Já – žena“?
Je svá. Energická. Rychlá. Agilní v tom nejlepším slova smyslu. Dotahuje věci do konce. Když jsem procházela životní krizí, měla jsem od ní kontrolní telefonáty každý den. A to se opravdu nejednalo o týden… A to se opravdu nezapomíná…
A co o sobě ke každé roli prozradí ona sama?
Jaké jsou tvé silné stránky, ve kterých se cítíš spokojeně, takže DOKONALE?
Role JÁ – ŽENA ( tělo, duše, duchovno):
Snažím se celý život chovat tak, abych si každé ráno při pohledu do zrcadla a mohla si říct: Je to v pohodě! A nemyslím tím vnější schránku.
Role JÁ – PRACUJÍCÍ ŽENA:
Nejsem milionářka, ale vím, že jsem každou korunu ve svém životě vydělal poctivou prací a doufám, že lidé, se kterými jsem pracovala, pracuji a pracovat budu na mně jednou budou vzpomínat vždy jen bez hořkosti na rtech.
Role JÁ – PARTNERKA:
Za každou úspěšnou ženou stojí nezakomplexovaný muž. Tomu svému jsem za to vděčna a není třeba si to denně říkat. Ostatně za každým úspěšným mužem…
Role DÍTĚ A JÁ:
Tápu, stále se učím a asi vždycky budu, ale moje děti se zdají být těmi nejšťastnějšími v širokém dalekém okolí, tak snad jsem se s tou výchovou zas až tak moc „nesekla.“ Nelituji, že jsem kvůli nim sekla s kariérou v médiích. Přinesly mi mnohem víc.
Role JÁ – HOSPODYNĚ:
U mě doslova platí, že pokud mám pořádek v domě a ve věcech kolem sebe, mám i pořádek v sobě. V bordelu žít nedokážu.
Máš nějakou silnou stránku, na které bys ještě chtěla zapracovat?
Role JÁ – ŽENA:
Chtěla bych umět být víc sobecká a umět si najít více času jen a jen pro sebe.
Role JÁ – PRACUJÍCÍ ŽENA:
Umět se v podnikání smířit s tím, že i nejlepší kamarád vás může zneužívat a postavit se s tomu bez obav, že o něj přijdete. Nestojí za to.
Role JÁ – PARTNERKA:
Najít si více času na partnera. Jen na nás dva.
Role DÍTĚ A JÁ:
Zkusit pochopit metodu matematiky Hejného, abych pak nemusela dětem říkat, že to nechápu.
Role JÁ – HOSPODYNĚ:
Vydržet sedět u stolu u víkendového oběda, dokud všichni nedojí a nenechat se znervóznit kupou špinavého nádobí.
Máš nějakou radu pro ostatní maminky?
Role JÁ – ŽENA:
Zkuste být občas samy. A také samy sebou.
Role JÁ – PRACUJÍCÍ ŽENA:
Staré a stále platné přísloví: Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.
Role JÁ – PARTNERKA:
Nechte ho žít. Podporujte ho. Pokud to není blbec, tak vám to vrátí.
Role DÍTĚ A JÁ:
Tolik času a lásky, kolik mu věnujete, vám vrátí.
Role JÁ – HOSPODYNĚ:
Tady to máme asi každá jinak. Netroufám si radit.
Máma je ale víc než součet těchto pěti rolí. Máma dává rodině atmosféru, dech. Chceš k tomu něco dodat?
Naslouchejte vždy jen svému srdci a svému zdravému selskému rozumu. Vykašlete se na diskuzní fóra a telefonáty kámoškám. Nebo jinak – nekašlete na ně, ale používejte vždy svůj rozum a srdce a vyberte si tak rady právě podle nich. Vy víte, co máte udělat. Tak to udělejte.
Je něco, v čem i ty se můžeš inspirovat v MAMApsychologii?
Kromě toho, že je pro mě inspirativní její autorka (obdivuji vzdělání, nadhled, přímost, čestnost, vtip, empatii a zkušenosti), tak je pro mě nesmírně zajímavé zjištění, že existuje skutečně pět rolí ženy, z nichž žádnou z nich nelze potlačit ani vypíchnout.
V tom to máme všechny stejné. Rozdíl je akorát v tom, jakou část z kruhu každé roli věnujeme a jaký „pořádek a řád“ si v ní uděláme. V tom se lišíme. V tom se máme doplňovat, inspirovat a respektovat. Budu o tom ještě hodně přemýšlet. A budu se tím hlavně řídit.
Maminkám přeju, ať jsou spokojené v každé ze své roli. Ať jsou dokonalé.