Co je za námi? Co je před námi? Tyto otázky blednou ve srovnání s tím, co je v nás.

Zamyslete se nad tím…

Rekapitulujeme, resp. rekapitulovali jsme před koncem roku, a dnes (1. 1. 2018) už určitě jsme plní síly, nové energie, čistého diáře plného očekávání a nadějí. Už převážilo nad rekapitulací rozhodnutí, jakým směrem se chceme vydat a s jakým pocitem a obsahem chceme ten diář 2018 za rok zaklapnout.

Vůně nového diáře jako odměna za sebereflexi

Vypůjčila jsem si od neznámého autora citát, který jsem objevila dnes ráno a kterým uvádím tento článek. Líbil se mi. Zastavil mě. I já jsem hodnotila loňský rok, přiznám se, že tento čas sebereflexe je pro mě velmi náročný a těším se, že po jeho absolvování mě čeká odměna s vůní nového diáře. U mě dokonce vůně několika diářů.

Kolik nepopsaných diářů a sešitů je na novým rok vlastně potřeba…

Do jednoho píšu povinnosti a lékaře dětem, do dalšího zážitky, do dalšího moje poznámky, do kabelkového, který nikdy nedám z ruky, moje nápady a rady od maminek, od zajímavých žen.  No, těch diářů je dost a já se opět jako už asi 20tý rok divím, proč mi na vše nestačí jeden jediný. Přitom pokud si se mnou domlouváte schůzku, nikdy termín nelovím v diáři, ale jen v hlavě. Taky to nechápu. No nic, je to jiná kapitola, ale alespoň mě vedlo k předsevzetí – vytvořit na další rok takový diář (nejlépe pro mámy), kam se vejde vše. Začala jsem na něm pracovat včera = všechny stránky na mého kabelkového diáře, které jsou určené na poznámky na celý rok 2018, jsou popsané.

Zpět k citátu. Zpět k rekapitulaci. Zpět k plánování.

Souhlasíte se mnou, že většina lidí opravdu přemýšlí, co je za nimi a plánuje, co bude před nimi?

Když se zamyslíte, souhlasíte s tím, že pokud se soustředíme na to, co je v nás, tak ty předchozí otázky začnou blednout a opravdu začnou ustupovat do pozadí? A dokonce i v tento ten – první den v roce. V den, který má své jméno plné naděje a výzev – Nový rok.

Co s tím? Nejsme zvyklí se soustředit na to, co je v nás?

To přece nebylo zvykem? To nikdo moc neřeší a není zvyklý, že část roku je vyhrazen přímo na to, se zamyslet na tím, co je v nás?

Nevadí. Tak se pojďme prostě přidat k tomu velkému dni.

Nový rok a den zamyšlení se nad sílou, co je v nás.

Co je v nás…

Tato jedna věta od neznámého autora se mi objevila dnes ráno, kdy jsem si chtěla znovu pustit nějaké pazáže včerejšího pořadu Fokus V.M., kterým jsem sledovala na Silvestra a který byl na téma Duše (všem doporučuji). A tam se mi objevil tento citát.

 

Když vám neznámý autor citátu vyrazí dech…

Zavřela jsem oči, viděla jsem jen blikání vánočního stromečku, které si užívám z mého rohu gauče, když všichni ještě spí a já si uvařím ranní kávu, vezmu počítač, všude je ještě tma,  je ticho a já si užívám mé vánoční chvíle a nechám na mě prostě ten stromeček působit. Vždy mi vybaví nějakou vzpomínku z dětství, něco mi připomene, jeho vůně mě někam zavane, něco mi třeba i napoví.

Dnes jsem otevřela oči, podívala se na něj a poděkovala za nápovědu. Vlastně hned za dvě. A o nich Vám chci říct.

První stromečková rada – Jak zjistit, co je v nás?

Říká se, že sami nejlépe víme, co je v nás. Ale určitě nás potěší, když se o to někdo zajímá. Když máme komu vyprávět. Milujeme a těší nás, když mají o nás lidé zájem.

Zkuste to obráceně. Berte to jako předsevzetí. A pokud si je nedáváte, tak samozřejmě to je také v pořádku, pak to prosím vezměte jako výzvu, zkoušku sama sebe.

Co je v lidech kolem nás?

Kolikrát denně se zajímáte o ty ostatní, o to, co je v nich?

Kolikrát denně si přidřepnete k dětem, když vám chtějí něco říci, abyste je v klidu vyslechli a dívali se jim do očí?

Víte, co očekává od nového roku váš partner?

Víte, co asi dělá vaše babička, na kterou jste neměli moc času, protože jste spěchali před svátky dělat cukroví? Nebo to tak není? Tak to je moc dobře. Protože pokud jste měli čas jí držet za ruku, určitě víte, co je v ní. A cítíte, jakou sílu přenesla do vás.

Zastavte se!

Zajímejte se o to, je ve vás a v lidech kolem vás.

Vnímejte lidi kolem! Sledujte a naslouchejte, co je v nich. Aktivně se o to zajímejte.

Až půjdete kolem zrcadla, jen tak třeba na sebe mrkněte, pochvalte se za něco, přejte si něco.

Sledujte lidi kolem..

Sledujte ty nejbližší kolem vás. Nečekejte na to, až během hovoru se dostanete ke slovu, abyste řekli svůj názor. Mlčte. Poslouchejte ostatní. Ptejte se na to, proč to tak myslí, pochvalte je za jejich názor, řekněte, že je zajímavý, zajímejte se, jak k němu došli.

Učte se laskavosti. Dnes a po celý rok.

Buďte laskaví a vnímaví. Uvidíte ten zázrak. Pustí vás do sebe. Otevřou se vám obzory. Srdce.

A uvidíte, že díky nim uvidíte také další rozměry a dílu toho, co je ve vás samotných.

A ta druhá nápověda od stromečku?

Když už mám ten diář 2017 počmáraný poznámkami, inspiracemi, radami, návody a nápady nejen svými, ale od desítek maminek, určitě bude fajn z nich vybrat 365 a poslat je dál.

Ty maminky jsem vnímala, zajímala jsem se, co je v nich. A oni mi za to daly nějakou radu, moudro, něco, co se mi líbilo a připsala jsem si to k mým postřehům.

Věřím, že 365 tipů CO JE V NÁS najdou své čtenáře. Možná by se mohly také jmenovat 365 tipů ZA VŠÍM HLEDEJ SEBE. Ale název není podstatný. Podstatné je to, jak věci vnímáme a co si z nich vezmeme.

Přeji Vám krásný Nový rok a ať jste zdraví a spokojení.

Jo, a něco pro to také dělejte

Začít můžete třeba prvním tipem – VNÍMEJ, CO JE V TOBĚ, VNÍMEJ, CO JE V LIDECH KOLEM TEBE.

Je krásné plánovat. Je tak jednoduché a praktické za vším hledat sebe…

V úctě

Anna

a (s)mějte se

Anna Lukešová

Maminka 2 dětí, vystudovaná psycholožka a speciální pedagožka, mediální a marketingová specialistka, zastánkyně pozitivního myšlení a zakladatelka MAMApsychologie.

Své projekty staví na na pozitivním přístupu k životu, 15leté práci s maminkami a přesvědčení, že každá máma může být dokonalá, pokud je spokojená.
Jak čelit každodenním nástrahám a naučit se vnímat všech 5 rolí mámy pozitivně, ukazuje v bezplatném 10dílném kurzu Minidovolená každý den.

Více se o Anně dočtete zde. Její aktivity můžete sledovat na Facebooku: Pozitivní máma.

Komentáře